wz

 

RADAR: Západ lepší Východu

10. září 2007

 


 
Za bouřlivou debatou neustále rozvíjenou odpůrci výstavby radarového štítu proti raketám potenciálních útočníků se ve skutečnosti skrývá zbabělá obava přiznat si podíl každého jednotlivce, tedy i starostů Trokavce a Příbrami, na odpovědnosti za směřování společenského vývoje. Rozpoutání sporu o tom, zda je správné či nutné provozovat tento raketový štít na našem území, zda jeho vybudování Američany není v rozporu se zájmy Ruska, zda tato spolupráce s Američany nejde proti našim vlastním zájmům, zda se tím příliš nespojujeme s Amerikou a neohrožujeme identitu, kterou jsme během předcházejících tisíciletí získali, ale není ničím jiným než primitivní snahou těchto funkcionářů a občanů, které zastupují, přehlušit právě naopak vlastní nesebevědomí.

Odpůrci radarového štítu v Česku se snaží nezabývat následky a důsledky toho či onoho řešení ani co do souslednosti či posloupnosti, ani co do hloubky a ani co do představitelných a nepředstavitelných perspektiv.

Evropa ještě dlouho nebude mít na to být rovnocenným partnerem mocností určujících světa běh. Kam se tedy vrtnout v eventuálním ať již unipolárním, či opět bipolárním světě? Páni starostové a jejich rádci i naslouchači zarputile nechtějí slyšet, že ať bude radar u nás umístěn, nebo nebude, na nevyhnutelnosti volby to nic nezmění. A jestliže se dnes snaží zabraňovat naši v posledních dvou desetiletích již existující sounáležitosti se Západem pod dominancí Ameriky, znamená to, že tím automaticky spojují naši existenci s Východem pod neustále o dominanci usilujícím Ruskem.

Volba mezi Amerikou a Ruskem

Nijaká úniková cesta není, již ve třicátých letech jsme se o tom přesvědčili lavírováním mezi zájmy velmocí a pokusem o protiváhu takzvanou Malou dohodou s blízkými sousedy, již v padesátých a šedesátých letech se o to poněkud donkichotsky snažilo takzvané Hnutí nezúčastněných zemí, o různě podnikaných pokusech stavět mosty mezi Západem a Východem ani nemluvě. Hlavní vývoj určoval vždy především průběh soupeření západní civilizace s přežívajícími byzantskými tradicemi Východu. Opravdu tomu nejde uniknout a pro zemi uprostřed Evropy jsou jen tyto dvě možnosti.

Je to volba mezi světem, jemuž dominuje vývoz kapitálu a ekonomického a intelektuálního vlivu, a světem, jemuž se snaží dominovat mocnost s po staletí neměnným imperiálním myšlením, neznajícím jiné cesty pro zabezpečení si vlivu, než je primitivní síla. Je to volba mezi Amerikou, která nikdy nesměřovala ani k fyzickému, ani k duchovnímu podmanění si Evropy, a Ruskem, které ať již pod rouškou údajně všeslovanské příbuznosti, či internacionalismu proletariátu nás opakovaně zahrnovalo do sféry svých ideových schémat a úzkých zájmů. Každý sám musí volit mezi plusy a minusy, které spatřuje v našem eventuálním sepětí se Západem a Amerikou, a plusy a minusy, které jsme na vlastní kůži zažili pod ochrannými křídly ruského impéria.

Tuto volbu z nás, ani z pánů starostů Trokavce a Příbrami, nikdo nesejme, i kdybychom se, bojíce se odpovědnosti, snažili před ní unikat, jako třebas právě přenášením pozornosti na otázku bytí či nebytí radarového štítu v Čechách. Známý levicový komentátor Alexandr Mitrofanov nedávno bezostyšně srovnával americkou vojenskou věznici na Guantánamu s monstrem sovětského gulagu - o tom, že to však není totéž, snad proboha nikdo aspoň trochu přemýšlející nepochybuje. I to je nutné vzít v potaz při volbě budoucí cesty naší společnosti a země.

LN, 7.9.2007

Autor je publicista

 

Vladimír Bystrov