wz

 

EU: zóna zaostávání

MF Dnes, 20. 12. 2002

Po ukončených přístupových jednání do EU v Kodani jsme svědky křečevité euforie vládních politiků. Kromě faktu nahrávajícímu euroskeptikům, že podmínky vstupu jsou nejhorší ze všech kandidátských zemí, se v Kodani nic zvláštního vlastně nestalo. Prosperita žádné země na světě nevznikla díky milodarům, tedy podporám od EU ani zázračnému řešení problémů byrokraty. Závěry z Kodaně tvoří soubor nezávazných, ryze technických ujednání, které mohou občané v nadcházejícím referendu úředníkům “hodit na hlavu”. Jsem zvědav, zda potom někdo zaplatí tzv. předvstupní proces? Jenom malou poznámku. K platnosti volby prezidenta hluboce posttotalitního Srbska byla potřebná nadpoloviční účast voličů. V referendu o vstupu do EU, kdy se rozhoduje o předání suverenity státu, bude k platnosti stačit jakákoliv účast občanů. I kdyby se jich sešlo jako do mariáše nebo jako k volbám do Senátu. Jak je vidět, eurofilové se pojišťují na všech stranách.

Vláda spolu s poslanci, kteří při schvalování státního rozpočtu odmítli přispět i odpůrcům EU, udělala všechno proto, aby chystané referendum bylo nelegitimní a euroskeptikové vyzvali k jeho bojkotu. Toto rozhodnutí je o to více zarážející, když si uvědomíme, že “vládní většina” vznikla díky podpoře 25,7 % z 8 264 484 všech zapsaných voličů a oproti tomu 56 % obyvatel je v podstatě euroskeptických (18 % jasně proti, 38 % tvoří skupinu nerozhodnutých, STEM 9/2002). V současnosti se připravuje za 200 miliónů korun státní kampaň, která se má tvářit jako zdroj objektivních informací. Agitátoři z ministerstva zahraničí ale dobře vědí, že neutrální informace neexistují. Každá informace o EU ve smyslu „podporuje, dotuje, umožňuje, zajišťuje, přispívá, chrání……“ ve skutečnosti vyznívá ve prospěch EU. Klíčové je až vysvětlování, co je za tím, jaký vliv budou mít tato opatření na život, peněženku a svobodu českého občana. Právě na tyhle účely mělo být použito minimálně 100 miliónů korun. Kdyby EU opravdu vyznávala demokracii, tak po protidemokratických obstrukcích vládní moci by musela připojení Česka odmítnout. Z toho ale nemějme strach.

Odpoutejme se od přízemních čísel, jak požadují eurooptimisté neschopni obhájit výsledky summitu v Kodani a podívejme se na výrazy, která je mají zastřít realitu. Zjistíme, že slova používaná v souvislosti s EU mění význam, stejně jako ve slavném románu Georga Orwella “1984”. V novořeči, přesněji eurospeaku, je stabilita výrazem pro mizivý hospodářský růst, normalizaci a stagnaci. Svoboda se říká namísto nesvobody, kdy v důsledku legislativy EU obsahující regulace a zákazy ztrácí majetek svoji soukromou podstatu a stává se veřejným, resp. státním. Zóna prosperity znamená zónu úpadku. O paralýze Německa čteme denně v novinách a sama EU ve zprávě komisaře Erkki Liikanenem přiznává zaostávání za Spojenými státy takto: "Hrubý domácí produkt na hlavu představuje nyní v EU jen dvě třetiny úrovně USA. Propast proti životní úrovni USA nebyla nikdy od konce šedesátých let tak hluboká". Příčinu vidí v nižší zaměstnanost v EU, zaostávání v produktivitě práce, kdy tempo jejího růstu je v EU dvakrát nižší než ve Spojených státech, nepružnosti při zavádění technických novinek a v daleko menším zájmu Evropanů o samostatné podnikání. Nebyla by to však EU, aby nereagovala akčními plány (summit v Barceloně) po vzoru Nikity Chrusčova: “Dohnat a předehnat”.

EU jako záruka základních lidských práv znamená opak, tedy omezování nakládání s majetkem, vyvlastňování prostřednictvím kvót a zákazů. EU je prý zárukou předcházení nacionalismu a válkám. Není ale důvod se domnívat, že boj sjednocené Evropy se zbytkem světa bude méně nebezpečný, než minulé boje mezi samotnými evropskými státy. Již dnes obranná politika EU odcizuje Evropu od Spojených států a tím ohrožuje její bezpečnost.

Co říci ke společným evropským demokratickým hodnotám. V praxi je to paternalismus, intervencionismus, omezená svoboda slova a “demokracie” jako ničím neomezovaný diktát většiny.

Ó jak je lehké a příjemné být profesionálním eurooptimistou, sedět v teplé kanceláři, pobírat tabulkový plat, využívat služební telefony, kopírky, automobily a dostávat diety za návštěvy Bruselu. Vše grátis od daňových poplatníků. Jak se zdá, v brzku i někteří verbální euroskeptici změní názor a za 200 000 korun měsíčně se chystají bojovat proti EU přímo v Evropském parlamentu. Jak je pro podnikatele těžké sponzorovat euroskeptiky a zastávat tím jiné názory než má vláda, když stát přerozdělováním skoro 50 procent HDP pevně ovládá hospodářství a každý subalterní úředník finančního nebo živnostenského úřadu má nad ním větší moc, než jeho největší konkurent.