wz

 

Česko

Z Necyklopedie

 
Přejít na: navigace, hledání
Republika Česko
Cheque Republic
Flag of Czech Republic Coat of Arms of Czech Republic
(Flag) (Coat of Arms)
Motto: "Motto: Pravda vítězí a proto prohráváme (Anglicky "Truth prevails, and thats why we lose")"
Národní Hymna: The Archer's March
Národní Hymna EU: Brother John
Oficiální jazyk hantec
Hlavní město Štatl, česky Brno
Vláda mění se každých 6 měsíců
Politický systém Šibalokracie
Prezident to be announced by former president, who has not been announced yet, they almost had one, but his paperwork was not in order, which is a huge issue in the Czech Republic
Národní hrdina Jiří Paroubek
Mezinárodní hrdina Gerhard Schroeded
Nezávislost 1968
Měna Českokoruna
Náboženství euroskepticismus

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Asii. Sousedí na západě s Německem, na východě není daleko do Ruska. Na mapách nenaleznete žádné moře, jen krev a mlíko, údajně i med. V 90. letech minulého století začaly plány na zatopení části Moravy tak, aby se sousední Slovensko stalo českou zámořskou kolonií. Kvůli Greenpeace k tomu však nedošlo (Moravistánští katolíci to přisuzují vlivu sv. Cyrila a Metoděje, jistá část populace zase Klementa Gottwalda).

Obsah

[editovat] Dějiny

Viz též: Nejtragičtější události českých dějin

Dějiny Česka tvoří dlouhá řada prohraných bitev, neschopných, hrabivých a omezených vládců, podrazů, lží, nenávisti, hloupých rozhodnutí a zcela unikátní lenosti. Pozoruhodné přitom je, že na počátku dějin Česka legendární praotec Čech přišel do neobydlené a prosperující země, která oplývala mlékem a strdím (nelze dnes již s určitostí určitostí říci, co ona streď vlastně byla, existuje ale domněnka, že šlo o chmel).

Nějaký čas dokázaly pak ještě české kmeny prosperovat, protože získávaly jistý ekonomický profit z obchodu s otroky, později ale začaly do otroctví prodávat i své soukmenovce a po té, co Přemyslovci vyvraždili poslední zbytky alespoň částečně inteligentních a pracovitých Slavníkovců, již nastal definitivní a všeobecný úpadek a doba temna.

Jistou nadějí se na krátko jevilo relativně šťastnější období po prohrané bitvě na Bílé hoře, kdy do Česka přišli noví vládci nezatížení českým genetickým fondem. ale i ti brzy zabředli do hašteřivých místních poměrů a nakazili se příslovečnou slovanskou trudnomyslností. Snad jedinou světlou kapitolou v dějinách Česka bylo krátké období po tzv. Mnichovské smlouvě, dnes je však jisté, že ani tento poslední pokus o povznesení místních poměrů se v Česku nezdařil.

Po první světové válce zasahovalo panství Čechů až do dalekých končin v sousedství Rumunska. Pak se ale začalo postupně zmenšovat. V roce 1945 vládce Edvard I. věnoval Rusňácko ruskému caru Ocelinovi. V letech 1992-1993, v době vlády Václava V., tak řečeného Havla, inicioval pozdější vládce Václav VI., tak řečený Klaus osamostatnění Hornouherska (hlavní město Prešpurk).

[editovat] Gheto pro polské zajatce

Před 1000 lety, při svých výbojích, zajali Češi početnou skupinu Poláků. V rozporu s mezinárodním právem nebyli zajatci ani obviněni s terorismu a postaveni před řádný soud, ani jim nebyl udělen status válečných zajatců, ani přiznána práva naležející válečným zajatcům. Namísto toho byli umístěni do gheta vybudovaného kolem Domažlic. Začalo se jim říkat Chodové, neboť při vězeňských procházkách mohli pouze stále chodit v kruhu. Proti české zvůli se několikrát vzbouřili. Poslední slavné povstání vedl Jan Sladký Kozina. Češi se tak stali inspirací pro Američany, kteří nakládají stejně s afghánskými zajatci jež umístili do gheta Guantanámo. Konkurenční teorie naopak přepokládá jako původní jméno oblasti Chodsko a vykládá jej podle zvyku starých Čechů, kterí ve své zaostalosti a malomyslnosti znali jen dvé strany světové: Chod a opačnou Nechod. Z toho tedy mělo vzejít Chodsko a zhruba na opačné straně království se nacházející, k nepoznání zkomolené Náchodsko.

[editovat] Mnichovská smlouva

V roce 1938 Německo požadovalo více prostoru pro páchání genocidy a obrátilo svoji pozornost na Československé Sudety. Toto úzké a naprosto nepoužitelné pásmo země, bylo šťastným rozhodnutím mocností přisouzeno jako úplatek Německu (šlo o elegantní politické řešení problému Sudet, které navrhnul během kuloárních jednání prezident Edvard Beneš). Německo však pokračovalo a zabralo zbytek Československa, odvolávajíce se na stylistické chyby v textu smlouvy. Velká Británie a Francie se rozhodly tento drobný přehmat přehlédnout s tím, že je to tentokrát už opravdu ale opravdu(!) naposledy. Pochopitelně, že se tento osvědčený postup stal precedentem pro následnou anexi Porýní, Rakouska, Polska, Dánska, Norska a nakonec i Francie.


 

[editovat] Budování socialismu

Bývalý český politik a herec Milouš J. je milovníkem zvířat

Bývalý český politik a herec Milouš J. je milovníkem zvířat

 

 

Názorná ukázka toho, kam kráčí Česká republika

Padesátá léta minulého století byla zlatou érou budování socialismu a světlých zítřků v Česku. Socialismus zalil celé Česko, v menší míře pak Moravsko a ještě méně Slovensko, prakticky přes noc, právě tak jako ze dne na den rozkvétají z jara šeříky na petřínských stráních.

Budování socialismu v Česku by bylo mnohem stratiplnější bez zázemí Druhé světové války. Po obsazení Československa si Němci uvědomili, že ve svém dějinném projektu Drank nach Osten nepočítali s tím, že jim budou stát v cestě Češi. Češi se v období protektorátu sice projevili jako ochotní denunciátoři a udavači, byli ochotni pro německou armádu i levně pracovat, jejich zbrojní produkce byla ovšem tak nekvalitní, že ji bylo možno považovat spíše za sabotáž. Ještě horší to pak bylo s českými branci, kteří se hromadně pokoušeli hlásit do Wehrmachtu. Jediným řešením bylo okamžitě oddělit český živel od inteligentních a spolehlivých Slováku a to zřízením protektorátu Böhmen und Mähren a samostatného Slovenského štátu.

Po prohrané válce se Slováci slitovali na svými chudými západními bratranci a přijali (naposledy) Česko do společného státního útvaru, který Slováci z ohledu na arogantní český nacionalismus pojmenovali opět Československo.

Co Čechům chybělo při podpoře německé branné moci, to překvapivě projevili při budování nové socialistické vlasti a v této oblasti přestihli zcela jednoznačně i Slováky. Rozkvět ideálů socialismu v padesátých letech nemá obdoby v dějinách Česka, řada Čechu se tehdy dokonce naučila i číst, aby po večerech mohli studivat díla klasiků marxismu-leninismu.

To, že toto období prosperity je pro české poměry nepřirozené se začalo projevovat v šedesátých letech, kde vedoucí komunistická strana postupně začala nezodpovědně experimentovat s rozvolňováním socialistické ekonomiky, výuky marxismu-leninismu na školách a koncem šedesátých let dokonce zkusili i částečně omezit cenzuru. Výsledkem byla naprostá katastrofa roku 1968, kdy komunističtí vůdci zcela selhali ve své dějinné roli a nebýt téměř absolutní podpory ideálů socialismu ze strany Čechů, není vůbec jisté zda by tehdy socialismus v Česku přežil.

Řízení obrodného normalizačního procesu, který vrátil Česko tam kam patří a kam se všichni Češi toužili dostat, byl pověřen soudruh prezident Gustáv Husák. S postupujícím věkem mu ovšem přirozeně ubývalo sil a energie a v roce 1989 došlo ke krvavému puči, označovanému též jako Sametová revoluce, kdy Češi po řadě let spokojeného života, sociálních jistot a prosperity opět jednou zapomněli, co je pro ně nejlepší a se vrozenou tupohlavostí se rozhodli, že si budou vládnout sami a že nepotřebují mít v ústavě zakotvenu vůdčí úlohu KSČ.

[editovat] Restaurace socialismu a členství v EU

Správnou cestu k socialismu ukázal pracujícímu lidu Česka, Moravska i Slezska Velký Kormindelník socialismu, milovaný vůdce Jiří Paroubek.

Správnou cestu k socialismu ukázal pracujícímu lidu Česka, Moravska i Slezska Velký Kormindelník socialismu, milovaný vůdce Jiří Paroubek.

Roky po krvavé Sametové revoluci v roce 1989 jsou snad nejtemnější kapitolou dějin Česka. Blahobyt, který Česku přinesl v rámci internacionální pomoci Sovětský svaz dokázali Češi během pár let zcela rozvrátit a přivést prosperující socialistickou republiku k bankrotu. Státní dluh Česka během jednoho roku vzrostl na stonásobek HDP Spolkové republiky Německo. Za této situace již nedokázali Slováci udržet nad hladinou potápějící se ekonomiku Česka a v roce 1993 opustili společnou federaci. Jako projev dobré vůle ponechali Česku původní společnou vlajku, aby Češi mohli předstírat, že oni jsou ti, kdo jsou nositeli tradice zaniklého Československa.

Česko v následném období období přežívalo pouze díky humanitární pomoci OSN a EU. Protože tato situace byla dlouhodobě neudržitelná, dohodli se představitelé Evropské unie spolu s reprezentanty kandidátských zemí na tajném jednání v Bratislavě koncem roku 2002, že přestože Česko nesplňuje jediné z kriterií, které musely splnit všechny ostatní kandidátské země, budou veškeré statistiky upraveny a přijato bude i Česko. Jelikož Češi opět jednou nepochopili, jak se mají zachovat, hlasovalo 83% v referendu proti vstupu do EU a referendum muselo být na poslední chvíli na Českém statistickém úřadu zfalšováno. Formálně se pak Česko stalo členským státem Evropské unie 1. května 2004.

[editovat] Města

[editovat] Jazyk

Čeština je extrémně složitý jazyk, který byl uměle vytvořen v osmém století našeho letopočtu jako tajná kódová řeč pro zmatení zemí táhnoucích cizích žoldáků. Nikdo nedokáže česky mluvit správně a každý cizinec, který se pokusí tento jazyk naučit utrpí těžkou duševní újmu. Základem výuky češtiny je týraní cizinců výslovností písmene "ř", každý kdo je dokáže vyslovit je považován za Čecha; je to vlastně jediný bod, který musí splnit žadatel o české občanství - je mu předložena stránka popsaná slovy, kde každé obsahuje alespoň jedno "ř" a hovoří se o temných úkonech jako "řezník řeže řízky" či "třistatřiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřiatřicet stříbrných střech" a podobně. Mnohem snažší je pro cizince výslovnost českého "r", velmi populární u studentů češtiny je věta "strč prst skrz krk", která neobsahuje jedinou samohlásku.

Je obecně známou skutečností, že největší šance měl při volbě nového Papeže kardinál Vlk, který ale nakonec neuspěl z jediného důvodu a to, že nikdo nedokázal vyslovit jeho jméno.

Občas se čeština nazýva jazykem slovanským, což je ovšem hrubý lingvistický omyl. České obyvatelstvo má sice i slovanské geny, ale jazyk je dnes již odlišného charakteru. Spíše jsou patrné prvky německé saštiny, bavorštiny a inuitštiny. Češi byli odděleni od ostarních Slovanů a obklopeni ze všech Němci - Bavoráky, Sasíky, Pruskými Slezany, Rakušany, Sudeťáky a Iglauery (Němci z Jihlavy), pričemž zlomky inuitštiny do českého jazyka přináší eskymácká menšina objevivší se v posledním desetiletí. Rozchod se slovanštinou nabyl takových rozměrů, že již neni možno o slovanském charakteru jazyka hovořit. Ilustračních příkladů je mnoho, pokud by jsme konkrétně porovnávali s udajně nejbližší slovenštinou, našli bychom zásadní rozdíly v slovech jako 'borůvka', 'velbloud', 'rampouch', 'pampeliška', 'bota', 'kotník', 'žíznivý', 'krůta', 'ručník' (a mnoha jiných), které mají jako slovenské ekvivalenty slova 'čučoriedka', 'ťava', 'cencúľ', 'púpava', 'topánka', 'členok', 'smädný', 'moriak', 'uterák'. Někteří jazykově zdatní chovanci slavných ústavů (Bohnice, Opava, Havlbrod...) poukazují v posledních desetiletích stále hlasitěji na fakt, že některá slova související s vládou (wlád) a státem (stát) ukradlo očividně divoké české obyvatelstvo ze substrátu snad rašelinového neb keltického původu, a vyvozují z toho, že první slovanští vyhnanci v Čechách museli přijít do kontaktu se zazobanými Iry, velkostatkářskými to majiteli vší půdy, kteří pro vrozený odpor k písemným smlouvám o majetek záhy přišli a odstěhovali se na Moravu právě včas, aby stihli položit podezdívku do základů budoucích velkomoravských kostelů. Genetici nadále dokládají, že pouze ve Středních a Náchodních Čechách a západním Irsku se vyskytuje jistá vzáctná, pouze a jenom kontaktem poplivaných dlaní přenosná pohlavní choroba. Hlavní (ne)výhodou této lingvistické slátaniny je kritický nedostatek sedativ v inkriminovaných pavilonech výše zmíněných ústavů.

[editovat] Politický systém

Politickým systémem Česka je poskokvorát. Jedinou relativní politickou silou je Vor popř. shromáždění Vorů z různých odnoží ruskojazyčných mafií. Politik je poté člověk životem, majetkem a pověstí závislý na dobré vůli báťušky Vora, je tedy jeho poskokem - poskokvorem. Úloha je to neodpovědná však opovrhovaná. Obchodní zastoupení nyní převzala ODS.

[editovat] Hymna

Wo ist mein Heim,
mein Vaterland?
Wo durch Wiesen Bäche brausen,
Wo auf Felsen Wälder sausen,
Wo ein Eden uns entzückt,
Wenn der Lenz die Fluren schmückt:
Dieses Land, so schön vor allen,
Böhmen ist mein Heimatland.
Böhmen ist mein Heimatland.
 

[editovat] Více se dozvíte v článcích